Euro Cup Pamako

Tenhle turnájek, to byla kapitola sama pro sebe. Sraz týmu byl v sobotu 7.00, což slibovalo zajímavé stávání po prohýřené noci. Svodům alkoholových moků předchozí večer neodolali pouze Pezo a Mára, za což jim bylo vyčiněno. Po příjezdu jsme se rozkoukali a nastoupili plní sil do prvního utkání proti XXl Černožice. První poločas byl zcela vyrovnaný a dokonce sme se po Diegový brance dostali do vedení. Netrvalo ovšem dlouho a začali nám ubývat síly, což se projevilo v našem pohybu a následně ve výsledku utkání, které jsme prohráli. Začínali jsme tušit, že první den bude i naším posledním. Druhé utkání nás svedlo dohromady se silným týmem Mambo z Hradce Králové. Naší úlohu statistů jsme splnili dokonale a utržili hromadu branek. Třetí utkání s Agro Pardubice bylo soubojem o předposlední místo. Podle toho také vypadalo, oba týmy si nebyly schopni nahrát na dva metry, což alespoň rozesmálo všechny aktéry tohoto souboje. Aby vůbec padly nějaké goly, musel nám je soupeř  doslova darovat (střela z půlky a chyba golmana při rozehrávce). Utkání jsme zvítězili a s jistotou postupu nastoupili proti 2. týmu skupiny. Utkání nám vyšlo, dostávali jsme se do šancí a dokonce i dali dvě branky. V poslední minutě zápasu, ale Pezo fauloval ve vápně a soupeř pently proměnil (což mu dajčin "trochu" ulehčil).  Následovalo asi toto - přesun na ubykaci, extempore s vrátnou,  gel na hlavu, pozdrav s přáteli z Konžské lidově-demokratické republiky, přesun na koupaliště. Ač bylo mírně pod mrakem zaskočila nás převaha plavčíků nad návštěvníky, takže jsme to tam trošku ovládli. Poté už jsme se jali poznávat pardubický noční život, po krátkém tápání jsme zakotvili na zahrádce na náměstí. Zde jsme vyzkoušeli VLAN, pokecali s číšníkem-dealerem a zkoukli barmanku, která čpěla potem. Následovala cesta na disco, tam už si toho moc nepamatuju, snad jen pár střípků - Jenda a jeho konflikt s horním patrem, pechinova výměna mms s manikurou, dieguv umakart, hakalinhova balička o dvě hlavy větších čtyřicítek, telefonáty na čísla od taxikáře, spánek. Druhý den ráno všichni samozřejmě vyřízený a na teploměru hodně. Začali jsme bez rozcvičení, soupeř vypadal dobře a bylo to strašný peklo. Dělali si tam co chtěli , my jsme sotva  chodili. Koukalo se na nás mraky lidí a asi dobře pobavili. Po tomhle utkání jsem se dohodli, že to vzdáme, protože to diego začal gajlovat a další se přidali. Tím se ostatní dvě utkání skupiny prohráli kontumačně.